Zwinger

20. 12. 2014 jsme se vydali na zájezd do německých Drážďan. Cílem většiny návštěvníků jsou v tomto období slavné Vánoční trhy, které jsou prakticky po celém městě. Já jsem ale do Drážďan mířila z jiného důvodu - prahla jsem po tom vidět Zwinger, konečně si prohlédnout díla starých mistrů. A taky mě ještě lákal kostel Frauenkirche, o tom všem jsme se totiž učili na střední na Dějinách výtvarné kultury a mě to velice nadchlo.

Už asi v půl páté ráno jsme se vydali na cestu, neboť jsme se museli dopravit nejdřív do Prahy a tam chytnout zájezdový autobus. Počasí zpočátku vypadalo přívětivě, když jsme vyjížděli z Prahy. Krásně svítilo slunce a na nebi ani mráčku. Když jsme ale v cíli vytsoupili z autobusu, přivítal nás prudký studený vítr. Ale to až tak nevadilo, jelikož jsme se hned odpojili od skupiny s průvodkyní a zamířili rovnou do Zwingeru.

Drážďany jsou krásné město, hned jak jsme tam vjeli, mě zaujala upravenost úplně všeho, čistota a zajímavá architektura domů. Navíc staré památky jsou z většiny postavené z pískovce, který věkem dělá krásné odstíny tmavé, hnědé a žluté na zdech.

Budova Zwingeru je sama o sobě naprosto impozantní a dokonalá. Neváhala bych tam bydlet. :) Když jsme si prošli nádvoří, vyrazili jsme hledat pokladnu a pak už jsme šli části, kde visí obrazy starých mistrů. Co vám budu povídat, obrazy byly úžasné, mohla bych tam strávit několik dní koukáním na ty tahy štětcem a neomrzelo by mě to. Pořád mě musely starší paní, co hlídaly každou místnost okřikovat, ať se na obrazy nekoukám tak zblízka, ale když já chtěla vidět pořádně ty tahy ^^. Uchvátil mě tam hlavně Canalletto, který tam měl poměrně dost obrazů a ty byly jinačího rázu, než o kterých jsme se u jeho jména učili ve škole. Dále nesmím opomenout Rembrandta, kterého jsem taky chtěla strašně, strašně, strašně moc vidět a jeho zastoupení v galerii bylo uspokojující. Dále mě tam dostaly krajináři, kterých tam bylo sice míň, ale stáli za to. Největším tahákem galerie je obraz Sixtinská Madona od Raffaela Santiho, před ní byl konstantní dav cizinců se sluchátky s výkladem u ucha. Sixtinská Madona mě překvapila hlavně rozměrem, počítala jsem s mnohem menším obrazem, jinak jsem z ní nijak odvázaná nebyla. Hrozně jsem se také těšila na Tiziana a Tintoretta, ale moc jsem jich tam nenašla, a byli za vitrínou, což mě zklamalo.

Ve Zwingeru jsem ale v posledním patře narazila na něco, co mi naprosto vyrazilo dech...

Dívka čtoucí dopis od Johanesse Vermeera van Delfta.

.

.

Můj obraz number one.

.

.

Zdroj nekonečné inspirace.

.

.

.

.

Obraz pro který bych kradla.

Pro tenhle obraz mám neuvěřitelnou slabost a vůbec jsem netušila, že se nachází zrovna ve Zwingeru. Těch 10 minut, který jsem před ním strávila byly jen malou útěchou, před Dívkou čtoucí dopis bych mohla sedět celý život. Ale i tak jsem byla strašně ráda, že jsem ji viděla na živo, ani jsem nedoufala, že by se mi to mohlo někdy v životě přihodit. A Drážďany jsou skoro za humny, takže tam můžu kdykoliv zajet. :)

Po opuštění Zwingeru jsme se vydali projít trhy, hlavně okolo kostela Frauenkirche. Nakoupili jsme trošku nějaké dárky a popili jsme výbornou čokoládu a nevýborný grog (který nakonec skončil vylit do jednoho keře). Také jsme navštívili jeden antikvariát, který vypadal úplně jinak, než klasické české antikvariáty. Bylo tam ohromné množství knih o umění a hudbě, a samozřejmě i jiných odvětví, ale lze z toho usuzovat, že drážďaňané jsou velice kulturní lidé.

Takže... naše cesta do Drážďan byla výborná a doufám, že se sem brzy vrátíme. :)