Prezentace všech děl z výtvarné soutěže na Koňském snu:
1. Jsem milovník koček a kam jinam jet, než do Egypta, kde jsou kočky označovány za "bohyně" a najdete je v každém obchodě na každém rohu. :D Busta kočičí hlavy, která je uprostřed, je pro mě nejduležitější, koupila jsem ji v jednom egyptském obchodě (vypadal jako bazar, ale v egyptském stylu :D) za docela nízkou cenu (díky obchodování) :D kočičí hlava je celkem kvalitně zpracovaná a má modrou barvu, což je má nejoblíbenější barva a je to kočka, takže se skvěle hodila do mé sbírky. :D Ostatní sošky jsou taktéž z Egypta. Soška kočky nalevo je bílá s modrozlatýmy náhrdelníky, je přibližně stejně velká jako hlava. Soška napravo je mramorovaná(oranžovošedobílé "tečky") a zároveň je nejvytší soška na obrázku. A poslední předmět je podobizna Ramesse II. jako důkaz a důraz na egyptský původ, obličej je oranžový, čelenka je modrozlatá a zdobí ji dvě kobry. Vousy jsou zabalené v modré "stuze". A na konec egyptskýmy hieroglyfy jsem vyplnila místa bílého papíru, a aby to bylo opravdu ve 3D tak jsem všemu dodala stíny, hieroglyfům jsem stíny dala už jen kvůli pricipu. :D :) Barvy jsem nepoužívala, protože nerada barvím, mam radši obyč tužku a papír nic víc. :)
2. Soška, koní na zavesenie na stenu. Dalej som zvolila bankovku a rolničku. Bankovku pre to lebo som ju kúpila, a rolničku pretože som ju kúpila vo vianočnom období a s mojimi kamarátkami - rolničku sme si vtedy kúpili každá, takže preto mi to symblizuje aj kamarátky. Dúfam že sa páči :D
3. Ako hlavný 3D objekt som si zvolila model hannoverskej kobyly od firmy Schleich. Kobylka klusá po snehu, vedľa nej je darček a hviezdičková reťaz má zvýrazniť vianočné obdobie... a teda, kobylku som dostala ako vianočný darček pred pár rokmi :)
4. K tomuto obrázku mi dopomohli mojich 5 krások - ceruzka 2H,B,3B,8B a guma (:D). Hlavným prvkom a zároveň aj hlavnou témou zadania mal byť kôň. Dlho som premýšľala a nakoniec som prišla na to, že predsa aj na šachovnici sa nachádza kôň-jazdec a široko-ďaleko sa nejaká vec s tematikou jazdectva nenachádza (ak si odmyslíme moje rajtky v skrini :D).
Táto šachovnica má zároveň aj pekný príbeh ako som k nej prišla.
Koncom júna minulého roku sa blížil osudný deň, na ktorý keď som pomyslela, začala som mať kŕče v žalúdku. Bol to deň absolventských skúšok z klavíra a zároveň aj dňom môjho posledného klavírneho koncertu. Roky som trpela strachom z predstavení, pretože keď som bola malá ( mala som asi 8 rokov), z ničoho nič som sa zastavila pri hraní na triednom koncerte a začala som plakať. Boli to pre mňa nekonečné minúty. Od toho dňa sa ma snažila učiteľka dávať na čo najmenej koncertov a keď už som aj mala byť na tom povinnom triednom koncerte, nehrala som spamäti, ale z nôt. Ale to práve nebolo na absolventských skúškach a koncerte povolené.
Skúšky (ústne aj písomne) som zvládla na výbornú, avšak tých som sa vôbec nebála.
Prišiel deň praktických skúšok a samozrejme aj keď boli po celý čas v koncertke len pár (asi 4) učiteľov, práve keď som sadla ku klavíru, všimla som si, že sa na mňa pozerá celý učiteľský zbor ( viete si asi predstaviť ako som vtedy nadávala :D).
Bezchybne zvládnuté, pochvaly sa sypali z každej strany. Ale mne stále vŕtal v hlave večerný koncert.
S klepajúcimi sa rukami som konečne začala hrať. Mala som pocit, že ani nepočujem vlastnú hru na klavíri. Ale nakoniec som to dokončila - bez chyby. Od strachu, šťastia a všetkého dohromady sa mi tisli slzy do očí, ale neplakala som. Užívala som si potlesk. Keď som vyšla na chodbu, chválila ma moja pani učiteľka ( mala som pocit, že aj ona ma slzy na krajíčku :D), spolužiaci. Potom prišiel učiteľ, ktorého si na škole každý váži - slepý pán hrajúci na klavír. Jeho slová si do dnes pamätám ( prešlo od toho momentu len polroka, bodaj by som si to nepamätala :D). V tom momente som začala plakať - od šťastia. Tieto pochvaly doplnili svojimi, aj moji rodičia,krstná a stará mama. Od starej mamy som dostala dvoch fialových keramických trpaslíkov (sedia mi na klavíri :)) a od mamky práve spomínanú šachovnicu, ktorú som dlho chcela a kvety. Následne sme sa všetci absolventi zoradili pred krídlom, kde nám odovzdávali darčeky - hrnček s nápisom ZUŠ TREBIŠOV 2014 ( už viete kde bývam :D) a kvety (zase :P).
V pravom dolnom rohu sa nachádza moja posledná, záverečná a zároveň najobľúbenejšia absolventská skladba (Vogel im Käfig - Vták v klietke). Nakoniec som sa aj ja cítila ako ten vtáčik, ktorý vyletel z klietky spojenej zo strachom a zlými spomienkami ;).
Na záver prepáčte, že som sa nesústredila hlavne na tú šachovnicu, ale chcela som sa s Vami podeliť o môj príbeh ;).
5. Předmět který jsem si vybrala, je velice stará rezavá podkova, která k tomuto domu patří déle než já existuji. Patrně patřila jednomu z koní, které zde kdysi (možná ještě před válkou) chovali. Pak (podle svědků) dlouho visela nade dveřmi pro štěstí. A pak se někam "ztratila", až jsem na ní jednou narazila v jedné z prázdných nepoužívaných místností, proto je ztvárněna takto.
Začalo to hádkou. Hádky v naší domácnosti bývají prudké se spoustou ošklivých slov, která ne vždy jsou myšlena tak jak byla vyslovena, ale vždy zraňují.Venku byla moc velká zima na to abych běhala několik hodin po lese a tak jsem jen proklouzla dveřmi do druhé části patra našeho domu. Do části, kam se nechodí, kde není nic kromě nepotřebných věcí. Procházela jsem tou chodbou a nakukovala do každé z pěti místností a prozkoumávala jejich obsah. V zadní místnosti byl trezor se zbraněmi, jinak byly vesměs prázdné. Musím podotknout, že v této části domu není topení, takže jsem se kelepala zimou. V té době tam nebyla ještě ani elektřina. Začínalo se smrákat, neměla jsem tam moc dobrý pocit, ale za žádnou cenu se nechtělo vrátit se do obydlené části. A tak jsem si prostě dřepla do jedné z místností a seděla. Ta stará podkova si tam jen tak klidně ležela u zdi, jako by tam vždycky patřila. Moc dlouho jsem tam neseděla, protože mě zima a tma, z které jsem měla divný pocit vyhnala pryč :). v té místnosti nyní už svítí světlo a není prázdná, udělali jsme z ní šatnu. Ale podkova tam zůstala, prostě tam patří :)
Mé ruce nejsou fotoaparát. Nedokážu zachytit detailní podobu věcí. Ani jsem ji nechtěla zachytit. Jde o pocit.
To "cosi" na zdi je stín "létajícího bubáka", který představuje nevysvětlitelný strach. O prasklině na zdi by se dalo dlouho přemýšlet, já pomocí ní ztvárnila vztek. To šedé pod podkovou by měla být louže bolesti. Možná slzy, možná krev...
Ještě bych možná měla říct, že jsem to čmárala ve stavu, kdy se mi děsně klepaly ruce a vůbec mi nebylo už několik dní dobře, takový "trošku mimo" stav (až mě skoro přejel autobus). Čímž, ale nechci říct že bych za jiného stavu "uměla" kreslit lépe. Nejsem žádný umělec, nepovažuji se za talentovaného člověka, ale vůbec mi to nevadí. Kdybych nebyla věčný nespokojene (asi už jen z principu), tak bych byla se svým dílem spokojená. Pro mě kresba účel plní a "čestný diplom" za poslední místo by byl taky fajn XD
6. Na obrázku se nachází Karusova podkova, kterou jsem dostala od kamaráda. Nakreslila jsem dále bičík, neboť sám jezdí a taktéž jsem ho dostala od něj darem. Knihy vystihují jeho osobnost - rád čte.
7. Obrázek je moje zrcátko s nalepeným (?) obrázkem koně - no spíš je tam nějak svařenej k tomu, jinak už by se mi povedlo ho odlepit :P Každopádně to není vidět protože věřte mi, že v 00:04 není moc světla :D No ale nakonec jsem obrázek tak nějak vyfotila..
Je to rychlokresba a tak nějak k zrcátku je přimotanej ještě stoh vánočních světýlek a větvička z jehličnanu... V reálu jsem dostala tohle zrcadlo pod stromeček k Vánocům 2014 (heh, snad jediná moje věc s koňmi co je nezničená)
1. Jsem milovník koček a kam jinam jet, než do Egypta, kde jsou kočky označovány za "bohyně" a najdete je v každém obchodě na každém rohu. :D Busta kočičí hlavy, která je uprostřed, je pro mě nejduležitější, koupila jsem ji v jednom egyptském obchodě (vypadal jako bazar, ale v egyptském stylu :D) za docela nízkou cenu (díky obchodování) :D kočičí hlava je celkem kvalitně zpracovaná a má modrou barvu, což je má nejoblíbenější barva a je to kočka, takže se skvěle hodila do mé sbírky. :D Ostatní sošky jsou taktéž z Egypta. Soška kočky nalevo je bílá s modrozlatýmy náhrdelníky, je přibližně stejně velká jako hlava. Soška napravo je mramorovaná(oranžovošedobílé "tečky") a zároveň je nejvytší soška na obrázku. A poslední předmět je podobizna Ramesse II. jako důkaz a důraz na egyptský původ, obličej je oranžový, čelenka je modrozlatá a zdobí ji dvě kobry. Vousy jsou zabalené v modré "stuze". A na konec egyptskýmy hieroglyfy jsem vyplnila místa bílého papíru, a aby to bylo opravdu ve 3D tak jsem všemu dodala stíny, hieroglyfům jsem stíny dala už jen kvůli pricipu. :D :) Barvy jsem nepoužívala, protože nerada barvím, mam radši obyč tužku a papír nic víc. :)
2. Soška, koní na zavesenie na stenu. Dalej som zvolila bankovku a rolničku. Bankovku pre to lebo som ju kúpila, a rolničku pretože som ju kúpila vo vianočnom období a s mojimi kamarátkami - rolničku sme si vtedy kúpili každá, takže preto mi to symblizuje aj kamarátky. Dúfam že sa páči :D
3. Ako hlavný 3D objekt som si zvolila model hannoverskej kobyly od firmy Schleich. Kobylka klusá po snehu, vedľa nej je darček a hviezdičková reťaz má zvýrazniť vianočné obdobie... a teda, kobylku som dostala ako vianočný darček pred pár rokmi :)
4. K tomuto obrázku mi dopomohli mojich 5 krások - ceruzka 2H,B,3B,8B a guma (:D). Hlavným prvkom a zároveň aj hlavnou témou zadania mal byť kôň. Dlho som premýšľala a nakoniec som prišla na to, že predsa aj na šachovnici sa nachádza kôň-jazdec a široko-ďaleko sa nejaká vec s tematikou jazdectva nenachádza (ak si odmyslíme moje rajtky v skrini :D).
Táto šachovnica má zároveň aj pekný príbeh ako som k nej prišla.
Koncom júna minulého roku sa blížil osudný deň, na ktorý keď som pomyslela, začala som mať kŕče v žalúdku. Bol to deň absolventských skúšok z klavíra a zároveň aj dňom môjho posledného klavírneho koncertu. Roky som trpela strachom z predstavení, pretože keď som bola malá ( mala som asi 8 rokov), z ničoho nič som sa zastavila pri hraní na triednom koncerte a začala som plakať. Boli to pre mňa nekonečné minúty. Od toho dňa sa ma snažila učiteľka dávať na čo najmenej koncertov a keď už som aj mala byť na tom povinnom triednom koncerte, nehrala som spamäti, ale z nôt. Ale to práve nebolo na absolventských skúškach a koncerte povolené.
Skúšky (ústne aj písomne) som zvládla na výbornú, avšak tých som sa vôbec nebála.
Prišiel deň praktických skúšok a samozrejme aj keď boli po celý čas v koncertke len pár (asi 4) učiteľov, práve keď som sadla ku klavíru, všimla som si, že sa na mňa pozerá celý učiteľský zbor ( viete si asi predstaviť ako som vtedy nadávala :D).
Bezchybne zvládnuté, pochvaly sa sypali z každej strany. Ale mne stále vŕtal v hlave večerný koncert.
S klepajúcimi sa rukami som konečne začala hrať. Mala som pocit, že ani nepočujem vlastnú hru na klavíri. Ale nakoniec som to dokončila - bez chyby. Od strachu, šťastia a všetkého dohromady sa mi tisli slzy do očí, ale neplakala som. Užívala som si potlesk. Keď som vyšla na chodbu, chválila ma moja pani učiteľka ( mala som pocit, že aj ona ma slzy na krajíčku :D), spolužiaci. Potom prišiel učiteľ, ktorého si na škole každý váži - slepý pán hrajúci na klavír. Jeho slová si do dnes pamätám ( prešlo od toho momentu len polroka, bodaj by som si to nepamätala :D). V tom momente som začala plakať - od šťastia. Tieto pochvaly doplnili svojimi, aj moji rodičia,krstná a stará mama. Od starej mamy som dostala dvoch fialových keramických trpaslíkov (sedia mi na klavíri :)) a od mamky práve spomínanú šachovnicu, ktorú som dlho chcela a kvety. Následne sme sa všetci absolventi zoradili pred krídlom, kde nám odovzdávali darčeky - hrnček s nápisom ZUŠ TREBIŠOV 2014 ( už viete kde bývam :D) a kvety (zase :P).
V pravom dolnom rohu sa nachádza moja posledná, záverečná a zároveň najobľúbenejšia absolventská skladba (Vogel im Käfig - Vták v klietke). Nakoniec som sa aj ja cítila ako ten vtáčik, ktorý vyletel z klietky spojenej zo strachom a zlými spomienkami ;).
Na záver prepáčte, že som sa nesústredila hlavne na tú šachovnicu, ale chcela som sa s Vami podeliť o môj príbeh ;).
5. Předmět který jsem si vybrala, je velice stará rezavá podkova, která k tomuto domu patří déle než já existuji. Patrně patřila jednomu z koní, které zde kdysi (možná ještě před válkou) chovali. Pak (podle svědků) dlouho visela nade dveřmi pro štěstí. A pak se někam "ztratila", až jsem na ní jednou narazila v jedné z prázdných nepoužívaných místností, proto je ztvárněna takto.
Začalo to hádkou. Hádky v naší domácnosti bývají prudké se spoustou ošklivých slov, která ne vždy jsou myšlena tak jak byla vyslovena, ale vždy zraňují.Venku byla moc velká zima na to abych běhala několik hodin po lese a tak jsem jen proklouzla dveřmi do druhé části patra našeho domu. Do části, kam se nechodí, kde není nic kromě nepotřebných věcí. Procházela jsem tou chodbou a nakukovala do každé z pěti místností a prozkoumávala jejich obsah. V zadní místnosti byl trezor se zbraněmi, jinak byly vesměs prázdné. Musím podotknout, že v této části domu není topení, takže jsem se kelepala zimou. V té době tam nebyla ještě ani elektřina. Začínalo se smrákat, neměla jsem tam moc dobrý pocit, ale za žádnou cenu se nechtělo vrátit se do obydlené části. A tak jsem si prostě dřepla do jedné z místností a seděla. Ta stará podkova si tam jen tak klidně ležela u zdi, jako by tam vždycky patřila. Moc dlouho jsem tam neseděla, protože mě zima a tma, z které jsem měla divný pocit vyhnala pryč :). v té místnosti nyní už svítí světlo a není prázdná, udělali jsme z ní šatnu. Ale podkova tam zůstala, prostě tam patří :)
Mé ruce nejsou fotoaparát. Nedokážu zachytit detailní podobu věcí. Ani jsem ji nechtěla zachytit. Jde o pocit.
To "cosi" na zdi je stín "létajícího bubáka", který představuje nevysvětlitelný strach. O prasklině na zdi by se dalo dlouho přemýšlet, já pomocí ní ztvárnila vztek. To šedé pod podkovou by měla být louže bolesti. Možná slzy, možná krev...
Ještě bych možná měla říct, že jsem to čmárala ve stavu, kdy se mi děsně klepaly ruce a vůbec mi nebylo už několik dní dobře, takový "trošku mimo" stav (až mě skoro přejel autobus). Čímž, ale nechci říct že bych za jiného stavu "uměla" kreslit lépe. Nejsem žádný umělec, nepovažuji se za talentovaného člověka, ale vůbec mi to nevadí. Kdybych nebyla věčný nespokojene (asi už jen z principu), tak bych byla se svým dílem spokojená. Pro mě kresba účel plní a "čestný diplom" za poslední místo by byl taky fajn XD
6. Na obrázku se nachází Karusova podkova, kterou jsem dostala od kamaráda. Nakreslila jsem dále bičík, neboť sám jezdí a taktéž jsem ho dostala od něj darem. Knihy vystihují jeho osobnost - rád čte.
7. Obrázek je moje zrcátko s nalepeným (?) obrázkem koně - no spíš je tam nějak svařenej k tomu, jinak už by se mi povedlo ho odlepit :P Každopádně to není vidět protože věřte mi, že v 00:04 není moc světla :D No ale nakonec jsem obrázek tak nějak vyfotila..
Je to rychlokresba a tak nějak k zrcátku je přimotanej ještě stoh vánočních světýlek a větvička z jehličnanu... V reálu jsem dostala tohle zrcadlo pod stromeček k Vánocům 2014 (heh, snad jediná moje věc s koňmi co je nezničená)
