úterý 27. ledna 2015

Soutěžní díla

Prezentace všech děl z výtvarné soutěže na Koňském snu:

1. Jsem milovník koček a kam jinam jet, než do Egypta, kde jsou kočky označovány za "bohyně" a najdete je v každém obchodě na každém rohu. :D Busta kočičí hlavy, která je uprostřed, je pro mě nejduležitější, koupila jsem ji v jednom egyptském obchodě (vypadal jako bazar, ale v egyptském stylu :D) za docela nízkou cenu (díky obchodování) :D kočičí hlava je celkem kvalitně zpracovaná a má modrou barvu, což je má nejoblíbenější barva a je to kočka, takže se skvěle hodila do mé sbírky. :D Ostatní sošky jsou taktéž z Egypta. Soška kočky nalevo je bílá s modrozlatýmy náhrdelníky, je přibližně stejně velká jako hlava. Soška napravo je mramorovaná(oranžovošedobílé "tečky") a zároveň je nejvytší soška na obrázku. A poslední předmět je podobizna Ramesse II. jako důkaz a důraz na egyptský původ, obličej je oranžový, čelenka je modrozlatá a zdobí ji dvě kobry. Vousy jsou zabalené v modré "stuze". A na konec egyptskýmy hieroglyfy jsem vyplnila místa bílého papíru, a aby to bylo opravdu ve 3D tak jsem všemu dodala stíny, hieroglyfům jsem stíny dala už jen kvůli pricipu. :D :) Barvy jsem nepoužívala, protože nerada barvím, mam radši obyč tužku a papír nic víc. :)


2. Soška, koní na zavesenie na stenu. Dalej som zvolila bankovku a rolničku. Bankovku pre to lebo som ju kúpila, a rolničku pretože som ju kúpila vo vianočnom období a s mojimi kamarátkami - rolničku sme si vtedy kúpili každá, takže preto mi to symblizuje aj kamarátky. Dúfam že sa páči :D


3. Ako hlavný 3D objekt som si zvolila model hannoverskej kobyly od firmy Schleich. Kobylka klusá po snehu, vedľa nej je darček a hviezdičková reťaz má zvýrazniť vianočné obdobie... a teda, kobylku som dostala ako vianočný darček pred pár rokmi :)


4. K tomuto obrázku mi dopomohli mojich 5 krások - ceruzka 2H,B,3B,8B a guma (:D). Hlavným prvkom a zároveň aj hlavnou témou zadania mal byť kôň. Dlho som premýšľala a nakoniec som prišla na to, že predsa aj na šachovnici sa nachádza kôň-jazdec a široko-ďaleko sa nejaká vec s tematikou jazdectva nenachádza (ak si odmyslíme moje rajtky v skrini :D).
Táto šachovnica má zároveň aj pekný príbeh ako som k nej prišla.
Koncom júna minulého roku sa blížil osudný deň, na ktorý keď som pomyslela, začala som mať kŕče v žalúdku. Bol to deň absolventských skúšok z klavíra a zároveň aj dňom môjho posledného klavírneho koncertu. Roky som trpela strachom z predstavení, pretože keď som bola malá ( mala som asi 8 rokov), z ničoho nič som sa zastavila pri hraní na triednom koncerte a začala som plakať. Boli to pre mňa nekonečné minúty. Od toho dňa sa ma snažila učiteľka dávať na čo najmenej koncertov a keď už som aj mala byť na tom povinnom triednom koncerte, nehrala som spamäti, ale z nôt. Ale to práve nebolo na absolventských skúškach a koncerte povolené.
Skúšky (ústne aj písomne) som zvládla na výbornú, avšak tých som sa vôbec nebála.
Prišiel deň praktických skúšok a samozrejme aj keď boli po celý čas v koncertke len pár (asi 4) učiteľov, práve keď som sadla ku klavíru, všimla som si, že sa na mňa pozerá celý učiteľský zbor ( viete si asi predstaviť ako som vtedy nadávala :D).
Bezchybne zvládnuté, pochvaly sa sypali z každej strany. Ale mne stále vŕtal v hlave večerný koncert.
S klepajúcimi sa rukami som konečne začala hrať. Mala som pocit, že ani nepočujem vlastnú hru na klavíri. Ale nakoniec som to dokončila - bez chyby. Od strachu, šťastia a všetkého dohromady sa mi tisli slzy do očí, ale neplakala som. Užívala som si potlesk. Keď som vyšla na chodbu, chválila ma moja pani učiteľka ( mala som pocit, že aj ona ma slzy na krajíčku :D), spolužiaci. Potom prišiel učiteľ, ktorého si na škole každý váži - slepý pán hrajúci na klavír. Jeho slová si do dnes pamätám ( prešlo od toho momentu len polroka, bodaj by som si to nepamätala :D). V tom momente som začala plakať - od šťastia. Tieto pochvaly doplnili svojimi, aj moji rodičia,krstná a stará mama. Od starej mamy som dostala dvoch fialových keramických trpaslíkov (sedia mi na klavíri :)) a od mamky práve spomínanú šachovnicu, ktorú som dlho chcela a kvety. Následne sme sa všetci absolventi zoradili pred krídlom, kde nám odovzdávali darčeky - hrnček s nápisom ZUŠ TREBIŠOV 2014 ( už viete kde bývam :D) a kvety (zase :P).
V pravom dolnom rohu sa nachádza moja posledná, záverečná a zároveň najobľúbenejšia absolventská skladba (Vogel im Käfig - Vták v klietke). Nakoniec som sa aj ja cítila ako ten vtáčik, ktorý vyletel z klietky spojenej zo strachom a zlými spomienkami ;).
Na záver prepáčte, že som sa nesústredila hlavne na tú šachovnicu, ale chcela som sa s Vami podeliť o môj príbeh ;).


5. Předmět který jsem si vybrala, je velice stará rezavá podkova, která k tomuto domu patří déle než já existuji. Patrně patřila jednomu z koní, které zde kdysi (možná ještě před válkou) chovali. Pak (podle svědků) dlouho visela nade dveřmi pro štěstí. A pak se někam "ztratila", až jsem na ní jednou narazila v jedné z prázdných nepoužívaných místností, proto je ztvárněna takto.
Začalo to hádkou. Hádky v naší domácnosti bývají prudké se spoustou ošklivých slov, která ne vždy jsou myšlena tak jak byla vyslovena, ale vždy zraňují.Venku byla moc velká zima na to abych běhala několik hodin po lese a tak jsem jen proklouzla dveřmi do druhé části patra našeho domu. Do části, kam se nechodí, kde není nic kromě nepotřebných věcí. Procházela jsem tou chodbou a nakukovala do každé z pěti místností a prozkoumávala jejich obsah. V zadní místnosti byl trezor se zbraněmi, jinak byly vesměs prázdné. Musím podotknout, že v této části domu není topení, takže jsem se kelepala zimou. V té době tam nebyla ještě ani elektřina. Začínalo se smrákat, neměla jsem tam moc dobrý pocit, ale za žádnou cenu se nechtělo vrátit se do obydlené části. A tak jsem si prostě dřepla do jedné z místností a seděla. Ta stará podkova si tam jen tak klidně ležela u zdi, jako by tam vždycky patřila. Moc dlouho jsem tam neseděla, protože mě zima a tma, z které jsem měla divný pocit vyhnala pryč :). v té místnosti nyní už svítí světlo a není prázdná, udělali jsme z ní šatnu. Ale podkova tam zůstala, prostě tam patří :)
Mé ruce nejsou fotoaparát. Nedokážu zachytit detailní podobu věcí. Ani jsem ji nechtěla zachytit. Jde o pocit.
To "cosi" na zdi je stín "létajícího bubáka", který představuje nevysvětlitelný strach. O prasklině na zdi by se dalo dlouho přemýšlet, já pomocí ní ztvárnila vztek. To šedé pod podkovou by měla být louže bolesti. Možná slzy, možná krev...
Ještě bych možná měla říct, že jsem to čmárala ve stavu, kdy se mi děsně klepaly ruce a vůbec mi nebylo už několik dní dobře, takový "trošku mimo" stav (až mě skoro přejel autobus). Čímž, ale nechci říct že bych za jiného stavu "uměla" kreslit lépe. Nejsem žádný umělec, nepovažuji se za talentovaného člověka, ale vůbec mi to nevadí. Kdybych nebyla věčný nespokojene (asi už jen z principu), tak bych byla se svým dílem spokojená. Pro mě kresba účel plní a "čestný diplom" za poslední místo by byl taky fajn XD


6. Na obrázku se nachází Karusova podkova, kterou jsem dostala od kamaráda. Nakreslila jsem dále bičík, neboť sám jezdí a taktéž jsem ho dostala od něj darem. Knihy vystihují jeho osobnost - rád čte.


7. Obrázek je moje zrcátko s nalepeným (?) obrázkem koně - no spíš je tam nějak svařenej k tomu, jinak už by se mi povedlo ho odlepit :P Každopádně to není vidět protože věřte mi, že v 00:04 není moc světla :D No ale nakonec jsem obrázek tak nějak vyfotila..
Je to rychlokresba a tak nějak k zrcátku je přimotanej ještě stoh vánočních světýlek a větvička z jehličnanu... V reálu jsem dostala tohle zrcadlo pod stromeček k Vánocům 2014 (heh, snad jediná moje věc s koňmi co je nezničená)

pondělí 5. ledna 2015

Mark Khaisman

Mark Khaisman je ukrajinský umělec, který se narodil v roce 1958 v Kyjevě. Zabývá se vizuální tvorbou, konkrétně má na svědomí, podle mě, hodně zajímavou techniku - obrazy tvoří pomocí polotransparentní izolepy. Náměty sbírá hlavně ve starých filmech, historii a v komerčním propagačním umění 20. století. Nebudu tady psát nějaká fakta o jeho životě, kde studoval, jaké měl výstavy, ... To jde snadno dohledat. Radši sem naházím rovnou příklady jeho tvorby.








pátek 2. ledna 2015

Kahan

Koním se věnuju od malička. Podle rodičů jsem prý dřív řehtala než mluvila. Ve školce si na mě stěžovali, že si chci hrát jen na koně. Jakmile se mi naskytla možnost, přihlásila jsem se do jezdeckého klubu, který náhle vznikl v sousedství mojí babičky. Chtěla jsem se o koních učit a vyzkoušet si teorické znalosti a hodiny strávené na houpacím koni v praxi. Psal se rok 2004. Do tohoto jezdeckého klubu jsem chodila až do léta roku 2010, kdy se klub pomalu rozpadl. Naučila jsem se tam spoustu věcí, získala jezdeckou licenci, závodila ostošest. Ale pravého osvícení se mi dostalo až když jsem místo do jezdeckého klubu chodila za kamarádkou a jejími koňmi. Ona mi ukázala cestu přirozeného způsobu práce s koňmi a naučila mě trochu  základy. Změnil se kompletně můj přístup ke koním a vůbec ke všem zvířatům. A tak jsem pohřbila klasické obecně uznávané jezdectví a vydala se cestou ,,zaříkávačů koní" (... heh... zní to tak kýčovitě...). Střední škola mě ale úplně utopila a tak jsem se musela na dlouhé 3 roky koní kompletně vzdát.

Až jednoho dne, na konci května roku 2014, mi má kamarádka ze základní školy a jezdeckého klubu napsala, jestli bych nechtěla přijet se podívat za jejími koňmi. Má totiž doma svou kobylku a k ní valáška jako společníka. A tak se pomalu dostáváme, po mírném odbočení, k hlavnímu tématu tohoto článku. Je jím asi 22 letý valach Českého teplokrevníka jménem Kahan. Kůň, který je mým splněným snem.


V Kahim jsem totiž po tolika letech našla správňáckého koňského parťáka, někoho, kdo mi pomáhá porozumět jeho myšlení a učí mě společné komunikaci. Je to trpělivý moudrý koňský ,,důchodce". Ale nenechte se zmást, i přes svůj věk je akční až až.


Mým cílem je ho svým chováním a snahou o komunikaci neotrávit a zasloužit si jeho důvěru a radost ze společné práce. Dál taky, vymýšlet pro něj nějaké zajímavé aktivity, za svůj život si toho hodně prožil, potkal mnoho lidí a tak bych ho ráda někdy něčím pozitivně překvapila. Dalším cílem je ho taky trošku udržovat v kondici, protože jetelíček je lákavý a břicho po něm roste astronomickou rychlostí. :)


Povahou je Kahánek zlatíčko. Je klidný, ale zároveň velice citlivý na všechny pobídky. Občas, když na něj něco dělám, ve snaze ho dostat do nějakého cviku, vidím na něm jak asi nevěřícně přemítá co to na něj, starýho kmeta, furt zkouším. Ale musím říct, že je čím dál snaživější a snad se alespoň trochu společně posouváme vpřed.


Jsem kamarádce a celé její rodině nesmírně vděčná, že mám možnost spolupracovat s tak úžasným tvorem. :)

pondělí 29. prosince 2014

Rozhovor s Mgr. Toničkou Plíškovou

Když jsem pracovala na prezentaci o mimozemské aktivitě v České republice, narazila jsem na stránku Kruhy v obilí a transformace, jejíhž autorkou je neznámější česká ,,ufoložka" Mgr. Tonička Plíšková. Celkově mě toto téma velice zaujalo, na stránkách jsem se dozvěděla mnoho překvapivých faktů, a tak jsem se rozhodla oslovit přímo paní Plíškovou s žádostí o rozhovor. Ona mě vlídně přijala a tady je onen rozhovor. :)

Otázka: Co Vás přivedlo k této zajímavé práci?
K zájmu o záhady a kruhy v obilí mě přivedla četba knih Ericha von Däniken a Michaela Hesemanna a následně návštěva všech přednášek, které v ČR měli.

Otázka: Na Vašich stránkách jsem se dočetla, že Česká republika je na 2. místě v četnosti výskytu záhadných úkazů. Hodně mě to překvapilo, čím, si myslíte, že to může být?
V České republice stejně jako v Anglii je mnoho dávných energetických míst, v jejichž blízkosti se kruhy a obrazce objevují a opět posilují (oživují) tato místa. Český národ má též důležitý duchovní úkol, o němž věděl již Karel IV., a je třeba, abychom se konečně probudili a své poslání splnili. Obrazce nejen v obilí - nás mají probrat z nevědomosti a letargie.

Otázka: Který z dosud objevených obrazců na území ČR hodnotíte jako nejzajímavější?
Krásných a zajímavých obrazců bylo mezi 400 nahlášenými od roku 1972 mnoho v Čechách i na Moravě, mnohé větší než 100 i 150 metrů, obrazec v hlíně dokonce 250 x 130 metrů, linie přes všechny plodiny z Opočna do Dobrušky zvaná "Linie F.L.Věka" 2.400 metrů x 40centimetrů. Všechny nesly zajímavé poselství, obrazec v obilí u HK - Bukovina dokonce binární kód, čemuž v ČR nerozumíme a proto nebyl rozluštěn. Obrazec u Proseče 2012 avizoval v předstihu srpnovou erupci na Slunci, což je doloženo na webu. Bytosti, které se podílejí na vzniku obrazců po celé planetě, vědí o Vesmíru mnohem více než my.

Otázka: Byly v České republice, kromě obrazců v obilí, trávě, hlíně a sněhu, nalezeny i jiné stopy po mimozemšťanech?
Stopy po mimozemšťanech se nacházejí neutále na celé planetě, současné i historické, nikdy jsme ve Vesmíru ani na planetě Zemi nebyli sami. Píše o tom Däniken, hovoří kosmanauti, většina lidstva však žije v iluzi o své výjimečnosti a ojedinělosti. Opak je však pravdou - jsme zaostalým a nebezpečným společenstvím vraždícím i vlastní druh. Cesta mezi vyspělé vesmírné civilizace je pro nás zatím uzavřena. Badatel z Podorlicka Jaroslav Švarc má ve své e-knize Neviditelné skutečnosti doklady i z Hradecka a Pardubicka o návštěvách mimozemšťanů v současnosti i minulosti - kroniky i kamenné artefakty hovoří. Hovoří i záznamy a doklady záhadologických klubů - dokonce i o přistání velkého doutníkového objektu u Pardubic, z něhož vystoupilo 15 mimozemšťanů dle svědectví lidí. Po "sametové" revoluci i deníky o kruzích v obilí a přistání objektů informovali. Dnes "vládne" Klub Sysifos.


 

pátek 26. prosince 2014

Zwinger

20. 12. 2014 jsme se vydali na zájezd do německých Drážďan. Cílem většiny návštěvníků jsou v tomto období slavné Vánoční trhy, které jsou prakticky po celém městě. Já jsem ale do Drážďan mířila z jiného důvodu - prahla jsem po tom vidět Zwinger, konečně si prohlédnout díla starých mistrů. A taky mě ještě lákal kostel Frauenkirche, o tom všem jsme se totiž učili na střední na Dějinách výtvarné kultury a mě to velice nadchlo.

Už asi v půl páté ráno jsme se vydali na cestu, neboť jsme se museli dopravit nejdřív do Prahy a tam chytnout zájezdový autobus. Počasí zpočátku vypadalo přívětivě, když jsme vyjížděli z Prahy. Krásně svítilo slunce a na nebi ani mráčku. Když jsme ale v cíli vytsoupili z autobusu, přivítal nás prudký studený vítr. Ale to až tak nevadilo, jelikož jsme se hned odpojili od skupiny s průvodkyní a zamířili rovnou do Zwingeru.


Drážďany jsou krásné město, hned jak jsme tam vjeli, mě zaujala upravenost úplně všeho, čistota a zajímavá architektura domů. Navíc staré památky jsou z většiny postavené z pískovce, který věkem dělá krásné odstíny tmavé, hnědé a žluté na zdech.

Budova Zwingeru je sama o sobě naprosto impozantní a dokonalá. Neváhala bych tam bydlet. :) Když jsme si prošli nádvoří, vyrazili jsme hledat pokladnu a pak už jsme šli části, kde visí obrazy starých mistrů. Co vám budu povídat, obrazy byly úžasné, mohla bych tam strávit několik dní koukáním na ty tahy štětcem a neomrzelo by mě to. Pořád mě musely starší paní, co hlídaly každou místnost okřikovat, ať se na obrazy nekoukám tak zblízka, ale když já chtěla vidět pořádně ty tahy ^^. Uchvátil mě tam hlavně Canalletto, který tam měl poměrně dost obrazů a ty byly jinačího rázu, než o kterých jsme se u jeho jména učili ve škole. Dále nesmím opomenout Rembrandta, kterého jsem taky chtěla strašně, strašně, strašně moc vidět a jeho zastoupení v galerii bylo uspokojující. Dále mě tam dostaly krajináři, kterých tam bylo sice míň, ale stáli za to. Největším tahákem galerie je obraz Sixtinská Madona od Raffaela Santiho, před ní byl konstantní dav cizinců se sluchátky s výkladem u ucha. Sixtinská Madona mě překvapila hlavně rozměrem, počítala jsem s mnohem menším obrazem, jinak jsem z ní nijak odvázaná nebyla. Hrozně jsem se také těšila na Tiziana a Tintoretta, ale moc jsem jich tam nenašla, a byli za vitrínou, což mě zklamalo.


Ve Zwingeru jsem ale v posledním patře narazila na něco, co mi naprosto vyrazilo dech...

Dívka čtoucí dopis od Johanesse Vermeera van Delfta.
.
.

Můj obraz number one.
.
.

Zdroj nekonečné inspirace.
.
.
.
.
Obraz pro který bych kradla.

Pro tenhle obraz mám neuvěřitelnou slabost a vůbec jsem netušila, že se nachází zrovna ve Zwingeru. Těch 10 minut, který jsem před ním strávila byly jen malou útěchou, před Dívkou čtoucí dopis bych mohla sedět celý život. Ale i tak jsem byla strašně ráda, že jsem ji viděla na živo, ani jsem nedoufala, že by se mi to mohlo někdy v životě přihodit. A Drážďany jsou skoro za humny, takže tam můžu kdykoliv zajet. :)

Po opuštění Zwingeru jsme se vydali projít trhy, hlavně okolo kostela Frauenkirche. Nakoupili jsme trošku nějaké dárky a popili jsme výbornou čokoládu a nevýborný grog (který nakonec skončil vylit do jednoho keře). Také jsme navštívili jeden antikvariát, který vypadal úplně jinak, než klasické české antikvariáty. Bylo tam ohromné množství knih o umění a hudbě, a samozřejmě i jiných odvětví, ale lze z toho usuzovat, že drážďaňané jsou velice kulturní lidé.

Takže... naše cesta do Drážďan byla výborná a doufám, že se sem brzy vrátíme. :)

pondělí 22. prosince 2014

Výtvarná soutěž


Vítám Vás v detailu Výtvarné soutěži ve Virtuálním jezdeckém klubu Koňský sen! :) Soutěž prodloužena!!! Nyní probíhá od 26. 12. 2014 do 14. 1. 2015.


ZADÁNÍ

Tuto výtvarnou soutěž jsem chtěla pojmout malinko jinak, tak i zadání bude asi trošku jiné než normálně :). V zásadě mi šlo hlavně o to, abyste kreslili nějaký reálný 3D objekt, který máte před sebou. Obecně je totiž lehčí kreslit podle reálné předlohy a výsledek je takový ,,živější'' :).
Bylo by to asi nějak takhle: jakožto koňomilové, určitě má každý z vás doma nějaký koňský předmět - plyšáka, sošku, takovou tu plastovou hračku koně, přívěšek, model, upomínkový předmět a nebo něco jiného, co alespoň trochu symbolizuje koně - podkova, ohlávka atd, ... Pokud by někdo opravdu neměl nic koňského, tak může použít nějaký jiný předmět se zvířecí tématikou, ale hlavně, aby byl opravdu 3D, třeba nějaký předmět s natištěným obrázkem koně/zvířete by nebylo to pravé :). 
Ale aby to nebylo ještě moc lehké, tak tento vybraný předmět dosadíte do určitého prostředí, kde budou další předměty, které vyberete vy sami. Výsledný obrázek by měl totiž zobrazovat jakousi kompozici nebo zátiší s tím hlavním předměten a zároveň na něm bude pomocí ostatních předmětů vyprávěn příběh, jak jste k danému hlavnímu předmětu přišli. Tak, a teď mám pocit, že jsem to složitějc už napsat nemohla :D

Uvedu příklad: vyberu si třeba sošku koně, postavím si ji na stůl a jelikož jsem ji dostala k Vánocům, tak k ní naaranžuji větvičku smrku a pomuchlaný vánoční papír a stuhy. Před to si sednu a kreslím a kreslím :) Nebo třeba, pokud bych předmět dostala od nějaké osoby, tak pomocí ostatních předmětů zkusím vystihnout tu osobu (nebo přímo nakreslit tu osobu s tím předmětem, to je na vás :D).A nebo, pokud jsem předmět někde koupila, tak vystihnout to místo, atmosféru, město, cokoli,... A na závěr ještě napíšete dvě tři věty, kde vysvětlíte svůj záměr :). Technika i formát je naprosto libovolný, ale na větší formát se vám to asi bude kreslit líp. Dílo prosím vyfoťte nebo naskenujte.
Pro ty, co ještě tápou, v příštích dnech vám sem dám jakoby obrázek za sebe, jak by to třeba eventuelně mohlo vypadat. Ale originalitě se meze nekladou! :D


ZPŮSOB HODNOCENÍ

Hodnotit se tentokrát bude dvěma způsoby. Všechny obrázky budou v lovu, kde každý uživatel KS ohodnotí každý obrázek body od 1 do 10. Potom vaše díla bude hodnotit ještě umělec z povolání, malíř a teoretik umění PeadDr. Ivo Jansa, který každému dílu udělí body od 1 do 10. Všechny získané body se poté sečtou a budou určeni vítězové. :)


VÝHRY

1. místo - 250 000 Kk nebo KŮŇ + originální skicák s logem KS (pokud vítězi nebude vadit poskytnout adresu, kam výhru můžu zaslat) +diplom
2. místo - 150 000 Kk + diplom
3. místo - 100 000 Kk + diplom
Poslední místo - čestný diplom 

Svá díla můžete posílat do 9. 1. 2015 23:59 mě na KS do vzkazu a nebo na stájový mail ks-adminteam@seznam.cz. Pokud budete posílat na mail, dejte mi to prosím ještě vědět vzkazem, děkuju. Pokud by vám bylo cokoli nejasné, neváhejte mi napsat vzkaz.

Těším se na vaši účast! :) 

(tady je jedna z možných variant titulní strany skicáku, ještě přibudou další, aby si vítěz mohl vybrat podle svého gusta :))