Kahan

Koním se věnuju od malička. Podle rodičů jsem prý dřív řehtala než mluvila. Ve školce si na mě stěžovali, že si chci hrát jen na koně. Jakmile se mi naskytla možnost, přihlásila jsem se do jezdeckého klubu, který náhle vznikl v sousedství mojí babičky. Chtěla jsem se o koních učit a vyzkoušet si teorické znalosti a hodiny strávené na houpacím koni v praxi. Psal se rok 2004. Do tohoto jezdeckého klubu jsem chodila až do léta roku 2010, kdy se klub pomalu rozpadl. Naučila jsem se tam spoustu věcí, získala jezdeckou licenci, závodila ostošest. Ale pravého osvícení se mi dostalo až když jsem místo do jezdeckého klubu chodila za kamarádkou a jejími koňmi. Ona mi ukázala cestu přirozeného způsobu práce s koňmi a naučila mě trochu  základy. Změnil se kompletně můj přístup ke koním a vůbec ke všem zvířatům. A tak jsem pohřbila klasické obecně uznávané jezdectví a vydala se cestou ,,zaříkávačů koní" (... heh... zní to tak kýčovitě...). Střední škola mě ale úplně utopila a tak jsem se musela na dlouhé 3 roky koní kompletně vzdát.

Až jednoho dne, na konci května roku 2014, mi má kamarádka ze základní školy a jezdeckého klubu napsala, jestli bych nechtěla přijet se podívat za jejími koňmi. Má totiž doma svou kobylku a k ní valáška jako společníka. A tak se pomalu dostáváme, po mírném odbočení, k hlavnímu tématu tohoto článku. Je jím asi 22 letý valach Českého teplokrevníka jménem Kahan. Kůň, který je mým splněným snem.

V Kahim jsem totiž po tolika letech našla správňáckého koňského parťáka, někoho, kdo mi pomáhá porozumět jeho myšlení a učí mě společné komunikaci. Je to trpělivý moudrý koňský ,,důchodce". Ale nenechte se zmást, i přes svůj věk je akční až až.

Mým cílem je ho svým chováním a snahou o komunikaci neotrávit a zasloužit si jeho důvěru a radost ze společné práce. Dál taky, vymýšlet pro něj nějaké zajímavé aktivity, za svůj život si toho hodně prožil, potkal mnoho lidí a tak bych ho ráda někdy něčím pozitivně překvapila. Dalším cílem je ho taky trošku udržovat v kondici, protože jetelíček je lákavý a břicho po něm roste astronomickou rychlostí. :)

Povahou je Kahánek zlatíčko. Je klidný, ale zároveň velice citlivý na všechny pobídky. Občas, když na něj něco dělám, ve snaze ho dostat do nějakého cviku, vidím na něm jak asi nevěřícně přemítá co to na něj, starýho kmeta, furt zkouším. Ale musím říct, že je čím dál snaživější a snad se alespoň trochu společně posouváme vpřed.

Jsem kamarádce a celé její rodině nesmírně vděčná, že mám možnost spolupracovat s tak úžasným tvorem. :)